Den 1. (10. března 2018)
Zdravíme Vás, letos poprvé z dlouhodobé akce mimo naše tréninkové základny. Loni jsme si, při nultém ročníku Hor s judem, vyzkoušeli podnebí v Železné rudě v malém, skoro rodinném kolektivu. Dětí bylo 14 a dospělých 5. Letos nás vyrazilo 34 dětí, a kdyby nevítězila chřipková epidemie, tak jich bylo rovných 40. Chlapská sestava je nezměněna (Karel, Luboš, Milan, Pavel a Víťa, který se momentálně téměř nedotýká země, protože úspěšně složil zkoušku z chemie na vysoké škole). Ošklivější část sestavy zjemňuje naše nová trenérka (Ilona), která dnes poprvé sama vedla rozcvičku na našem prvním tréninku.
Ranní nalodění proběhlo až nebezpečně rychle. Bohužel si děti balily buď samy, nebo rodiče měli těžší večer. Každopádně nám schází několikery přezůvky. Kimono naštěstí mají všichni. Zítra uvidíme, jak jsme na tom s lyžařskou výbavou. Děti jsou ubytované v jedné společné ložnici, která vypadá, jako zákopy z první světové války. Nedovede si představit, co se nechá udělat v jedné tělocvičně z žíněnek, tělocvičného nářadí a 34 spacáků. Vypadá to, jako v rodinném domě 100+1. Bohužel, to „+1“ jsme my, dospělí. Jak jsme již avizovali, jízda vlakem i nákladní kolony s tatami a zavazadly proběhla hladce. Oběd nás ujistil, že o jídlo opět nemusíme mít obavy. Po obědě, během poledního klidu, si děti vybalily věci a postavily si svoje vigvamy.
Na prvním tréninku jsme se rozhýbali a zopakovali chvat tomoe-nage z našeho loga. Následně jsme se věnovali nácviku osobních technik a zakončili 20minutovým randori. Po tréninku jsme vyrazili na pečené kuřecí stehýnko s bramborovou kaší a pudinkem, který si zájemci mohli ozdobit šlehačkou. Po večeři jsme šli obhlédnout sněhové podmínky, které jsou s ohledem na datum a teplotu ucházející (probíhalo i večerní lyžování). Při cestě zpět si Honzík Dobruský vzpomenul, že nechal nabitou peněženku se svým talismanem, psem Borůvkou, na dětském hřišti pod sjezdovkou. Když se Karel s Honzíkem vrátil, obě pro Honzíkovu duši nepostradatelné věci, byly tam, kde je odložil. Jako kdybychom nebyli ani v Čechách.
Po návratu do školy se skupina rozdělila na táborníky ve vigvamech a sporťáky ve velké tělocvičně. Večer jsme zakončili oslavu narozenin Adélky Dobruské. Šampaňské (rychlé špunty) tekly proudem, a jak je dle Guta Jarkovského zvykem, věk se u dam neprozrazuje.
Den 2. (11. března 2018)
První a poslední noc frekventanti většinou nemohou dospat. Dnešní ráno nebylo výjimkou. Večer jsme oznámili, že budíček je v 7:30 a v 8:00 budou všichni po ranní hygieně atd. na snídani. A výsledek? V 7:30 už byli všichni na snídani. Snídaňová nabídka: kozí bobky (cereálie), šunka, sýr, salám, zelenina, máslo, mléko a Lubošův neodolatelný hemenex. To jsme ještě netušili, že nám začíná bojová hra „Najdi pár lyžařských bot a přilbu“. Ačkoli je pravda, že v našem 100+1 „se to hledá“, uvedená část výbavy není právě malá. Přesto byla objevena až o poledním klidu.
Ranní lyžování nás překvapilo. Opravdu všichni sjedou sjezdovky bez jakýchkoli problémů. Obdivujeme vás doma, jako slouhy všech vašich potomků, protože po přezutí do lyžařských bot zůstalo kolem auta několik bot, rukavic, čepic atd., které nikdo nepostrádal. Na pokročilý kalendářní termín bylo dnešní lyžování úžasné. Po lyžování, když jsme se přezouvali zpět do „civilního“, se situace se slouhou pro naše svěřence bohužel opakovala. Budeme muset zapracovat na jejich samostatnosti. Po přesunu do bufetu pana Kryštofa Částky, který otevřel tento víkend jen pro nás, jsme poobědvali a vrátili jsme se na základnu do školy.
Po poledním klidu jsme vyrazili na Belveder, kde děti popustili žilou svému kapesnému. Co nestačily utratit na Belvederu, to dorazily v místním obchodě. Dnešní trénink byl zaměřen na jednu z nejúčinnějších protitechnik, tani-otoshi. Na konci tréninku jsme vybrali tři kapitány, kteří byli instruováni, aby si vybírali do svého týmu svěřence nejen na základě sportovních dovedností, ale i vědomostí a prezentačních schopností. Vybraní kapitáni měli po večeři, jejíž součástí bylo i společné fotografování s panem kuchařem, oznámit název svého týmu. Večer pokračoval první soutěží – vědomostním kvízem. Nevěřili byste, co dozvíte v odpovědi na otázku, jaké řeky se vlévají do Vltavy. Následně si družstva na zítřejší večer vylosovala témata představení, která předvedou v našem divadle.
Šifrovaný vzkaz pro rodiče: Zlomená noha s uzlem na holeni běhá a skáče bez jakýchkoliv známek zranění. Dnešní počasí nám krásně vyšlo, uvidíme, jak bude v následujících dnech.
Den 3. (12. března 2018)
Včerejší počasí bohužel nevydrželo. Dnešní ráno nebylo ani deštivé, ale padaly opravdu trakaře. Místo lyžování jsme šli do tělocvičny na trénink s vidinou, že pokud se počasí umoudří, půjdeme si zalyžovat odpoledne. Pojďme ale popořádku.
Ráno jsme již museli naše borce budit a přesvědčovat, že je opravdu nutné vstávat. Na snídani se trousily ještě polospící figury. Ke snídani byla opět bohatá tabule. Po snídani jsme lustrovali všechny možné předpovědi a řešili, zda jít do deště a do konce našeho pobytu již zimní oblečení 34 dětí neusušit, nebo vyměnit dopolední lyže za trénink. Nakonec padlo rozhodnutí pro ranní trénink, který byl zaměřen na zopakování tomoe-nage a následně jsme začali nacvičovat harai-goshi.
Větší část volného dopoledního času děti využily k přípravě vylosovaných divadelních kusů. Před odchodem na oběd jsme procházeli vigvamy vytvořené v nářaďovně. Fotografie je pořízena po jejím důkladném úklidu.
Stále jsme věřili, že během poledního klidu přestane pršet, ale zprávy, které jsme získali na obědě (Špičák nejezdí z důvodu nezájmu lyžařů, či spíše vodníků) a pohled z okna rozhodly, že i odpolední program bude zaměřen na judo. Ještě, že máme ty tělocvičny. Po tréninku jsme se odebrali na večeři a všichni již chtěli předvádět své divadelní kousky.
Po návratu z večeře jsme se přesunuli na naši divadelní scénu a po losování pořadí postupně shlédli jednotlivá představení. Jednoznačně nás „rozsekala“ etuda pod vedením komediálního talentu Luboše Pecha. Všechna vystoupení si zasloužila naše uznání, a protože akce byla úspěšná, bude zítra pokračování. Svojí troškou do mlýna přispěli i trenéři: Vyhlašování vítězů do znakové řeči překládal Luboš a na závěr se se všemi rozloučil jako Večerníček rozhazující pozvánky na zítřejší kulturní program. Držte nám palce, ať si zítra dopoledne zalyžujeme.
Den 4. (13. března 2018)
Ač ráno opět padala ho… s háky, než aby nám děti zbouraly školu, poprosili jsme přírodu o slitování. Slitování přišlo přesně po zaplacení permanentek. Od 9:00 se počasí začalo zlepšovat tak, že na oběd jsme ze sjezdovky šli za doprovodu sluníčka, které nám však zašlo dříve, než jsme čekali.
Tradičně však začněme od začátku. Ráno začalo několika hláškami z oblíbeného filmu Pupendo. Hlahol ve velké i malé tělocvičně, kam nám mezitím expandoval vigvam: „Vstáváme, smraďoši, za deset minut vám zvoní budík.“ V tu chvíli všichni chtěli být kdekoliv jinde, jen ne v dosahu Karlova basu. Po ranní hygieně proběhla tradiční snídaně ve formě švédských stolů. Ještě během snídaně probíhalo za okny peklo. Rozkaz přesto zněl jasně: „V 8:30 všichni v plné zbroji nastoupí na lyžování.“ Úderem deváté se počasí začalo lepšit a nezmokli jsme ani trochu. Lyžování probíhalo na obou svazích a i nejmenší Honzík sjížděl sněhové rezervoáry v podobě velkých homolí bez jakéhokoliv zaváhání. Taktéž každý člen bravurně zvládal jízdu na vleku.
Po jedenácté hodině jsme se začali přesunovat na oběd, kde si každý mohl vybrat z denní nabídky. Od řízku, přes výpečky, pikantní vepřové nudličky až po svíčkovou si každý mohl vybrat dle své chuti. Polední klid byl ve znamení příprav večerních vystoupení. Odpolední trénink byl zaměřen na osobní techniky tokui-waza.
Po tréninku jsme šli na večeři, kde byl zapečený kuřecí plátek se šunkou a sýrem servírovaný s rýží. Po večeři jsme se vrátili do školy a všichni zažívali předstartovní horečku před svým divadelním vystoupením. Bohužel, železnorudské slunce zapadlo dříve, než jsme čekali. Divadlo nám bylo ukradeno. Zkoušet přišla místní ochotnická skupina, která se nenechala zastrašit ani silou akustického projevu našich borců. Jedině z humanitárních důvodů si trojice trenérů Karel, Pavel a Milan nešla lehnout (jejich ložnice se nachází přímo v hledišti divadla) a vyhlásili jsme mír (prozatím). Je 20:10, představení jsou přesunuta do náhradních prostor v malé tělocvičně a začínají za 5 minut. Loučíme se s pozdravem „Dopíšeme to zítra před odjezdem.“
Den 5. (14. března 2018)
Bohužel, před odjezdem jsme nestihli nic, což je také důvod, proč příští rok budou mobily a jiná zábavní elektronika striktně zakázány.
Dnes, již opravdu naposledy, začneme od začátku. Včera v malé tělocvičně proběhly ukázky pohádek 12 měsíčků, Červená Karkulka a O Šípkové Růžence. Po ukázkách se děti začaly připravovat na závěrečnou noc, která proběhla bez problémů. Nikdo se neprobudil v indiánských barvách.
Ráno lehce napadl sníh „pršan“ a my jsme se vyrazili rozloučit se sjezdovkou. Rozloučení dopadlo dobře, protože po skončení jsme byli všichni bez sádrových doplňků a jiných vymožeností moderní medicíny. Taktéž jsme se přesunuli na závěrečný oběd, kde jsme se rozloučili s naším oblíbeným kuchařem a jeho úžasnou nabídkou. Následně jsme si bláhově mysleli, že přijdeme a začneme balit, budeme mít ještě odpolední trénink a uděláme vyhlášení a závěrečné zhodnocení. A zde se dostáváme k jádru pudla. Ono je lepší smažit hru, než si balit věci a uklízet. A protože se vše táhlo, museli jsme zrušit trénink. A aby ti, co jedou, vlakem vůbec stihli odejít, museli všichni trenéři zvýšit hlas, donutit je vypnout všechny elektronické žrouty času. Tím nedošlo ani na závěrečné hodnocení, které proběhlo v rychlosti před odchodem vlakové čety na nádraží. Takže ve stručnosti: Dlouhodobou soutěž vyhrálo družstvo „Já“ (Kočárek Ondřej, Boťcha Matyáš, Boťchová Bára, Cichoňová Zita, Dobruská Adéla, Hajný Jan, Konvalinka Lukáš, Pánková Zuzka, Trmal Matěj, Tyrolová Vendula, Vokáč Petr), druhá místa obsadila se shodným počtem bodů družstva „Barbíny na lyžích“ (Kryl Antonín David, Černá Johanka, Kšír Pavel, Nedvěd Vít, Snížek Tobiáš, Snížková Klára, Svobodová Lenka, Vokáč Prokop, Zajíčková Lucie, Zvědělík Petr, Žolko Kryštof) a „Džudo for fan“ (Pech Luboš, Boťcha Ondřej, Cenko Dominik, Dobruský Jan, Jedlička Judita, Juráš Benjamin, Konvalinka Matěj, Kurc Michal, Novák Matěj, Šírková Lucie, Zajíček David).
Věříme, že se dětem soustředění líbilo a příští rok budou chtít Hory s judem zopakovat. I když víme, že prožitek je nesdělitelný, troufneme si s jistotou říci, že večer budete mít o vyprávění postaráno. Již jsme na cestě domů, sejdeme se v 19:15 na berounském nádraží.
Archiv fotografií si můžete stáhnout zde.