Den 1. (11. 2. 2020)
Abychom stíhali letošní odjezd na hory, naložili jsme žíněnky již v pátek. To jsme ještě netušili, že přifičí slečna Sabina a my vyrazíme až v úterý. Co vám budeme vyprávět, cesta byla jako z pohádky „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“.
První část pohádky se odehrála hned na berounském nádraží, kde informační tabule hrdě hlásala: „Všechno jezdí, všechno funguje.“ 10 minut před pravidelným odjezdem vlaku se v kolonce „Aktuální stav“ roztočil vír číslic a zastavil se až na hodnotě 8:49, tedy cca hodinovém zpoždění. Když jsme v 8:54 zvolna opouštěli Beroun na palubě vlaku směřujícího do Plzně, začali jsme věřit, že do Hartmanic přeci jen dorazíme. Skupina přepravující tatami a bagáž se mezitím zvolna ploužila po vlastní ose. Velikánský vlek, který jsme si na dopravu tatami půjčili, v kombinaci se silným větrem značně pošramotil Karlovu palivovou soustavu, v jejíž nádrži se usídlil vír, tentokráte nikoliv vzdušný. I přes nevelké tempo bylo ze zpráv průběžně odesílaných z nádraží, jedoucího vlaku, stojícího vlaku, dalšího nádraží, ze kterého vlak pro změnu ujel, přestože měl na naše cestovatele počkat, jedoucího autobusu, stojícího autobusu atd. celkem jasné, že zavazadla a tatami budou v Hartmanicích první. Ujetého vlaku nám bylo obzvláště líto, neboť úsilí spousty ochotných pracovníků českých drah zhatila jedna jediná průvodčí, která navzdory tomu, že viděla předem ohlášenou skupinu běžící po perónu plzeňského nádraží, zavelela k odjezdu. O naši statnou zdravotnici se pokoušely mrákoty a v Plzni měli velké štěstí, že Luboš mezitím řídil auto.
Abychom nestrávili většinu dnešní reportáže na cestách, prozradíme již jen to, že ze Sušice jsme děti odvozili auty rovnou do jídelny v Hartmanicích, kde si všichni pochutnali na kuřeti na paprice volitelně s těstovinami nebo domácími knedlíky. Procházku po okolí nám dnes Sabina neumožnila, což většina dětí přijala s radostí a jala se budovat svá tradiční prvobytně pospolná obydlí z materiálu nalezeného v tělocvičně a nářaďovně. Zatím jejich fotografii nepřikládáme, neboť dle Pavlova mínění musí alespoň jednu noc uzrát. Odpoledne proběhl první trénink, na kterém začátečníci pilovali techniky na žlutobílý pásek a závodníci simulovali přípravu na soutěže. Po večeři proběhly krátké společenské hry a nezbytná hygiena. Především trenérka Ilona a zdravotnice Jiřina ocenily sprchy, dle nejlepších tradic konstruované pro maximální využití hygienické techniky „Šárka“. Nyní v tělocvičně probíhá příprava na večerku, jako každou první noc na vícedenní akci dle hesla „Kdo bude víc slyšet, vítězí“.
Den 2. (12. 2. 2020)
Včerejší rámus utichl záhy po večerce a i dnešní budíček v 7:30 zastihl naše borce ve vigvamech, což nebývá první ráno obvyklé. Jak jsme tady pochopili, Sabina má rozsáhlé příbuzenstvo. Venku se stále žení čerti a vítr fouká nejen z hor. Po snídani jsme vyrazili na krátkou procházku ke sjezdovce, kde jsme viděli téměř holou pláň. V tu chvíli jsme ještě netušili, že večer bude pod cca 5 cm sněhu. Následoval společný trénink, kde jsme se rozdělili do tří teamů, pilovali nasazení držení a přechody na zemi. Jak někteří naši borci říkají: „Učili jsme se ležet“.
Po tréninku jsme zabalili plavky, nejodvážnější borec dokonce včetně vrchního dílu, protože sázka je sázka. Zabalené baťůžky jsme vzali na oběd a po obědě vyrazili autobusem do sušického aquaparku. I přes nepřízeň počasí jezdí místní autobusy na čas a my se zanedlouho ocitli u vstupu do bazénu. Jako obvykle bodoval tobogán, vodní houpačka a vířivky, ale největší pozdvižení způsobil vítězný borec Ondra, který vodní živel zdolával ve dvojdílných plavkách a za mimořádnou odvahu si tak vysloužil mimořádné ippony. Po ukončení vodních radovánek jsme měli dostatek času na usušení vlasů a vychladnutí v recepci aquaparku a v pohodě se přesunuli na autobusovou zastávku, odkud jsme, opět na čas, odjeli do Hartmanic. Po tomto programu můžeme směle říci, že se nám povedlo dopolední tréninkové zatížení i skvělá odpolední regenerace.
Po náročném dni všichni s nadšením uvítali útok na místní Coop, kde doplnili zakázané zásoby. Po sladké večerní tečce, lívancích s cukrem, skořicí a máslem (které jsme, spolu s meruňkovou marmeládou dostali i na druhou večeři) následovala teamová hra „Reklamy“. Losování pořadí se mělo odehrát formou vědomostní soutěže mezi kapitány teamů. Když byl i po třetím kole stav nerozhodný, protože nikdo neodpověděl na žádnou otázku správně, rozhodly kostky. V soutěži o nejlepší reklamu zvítězila jako obvykle reklama na Kofolu v podání Ondrova teamu, na dvou druhých místech skončili teamy Adély a Bena s reklamami na žvýkačky a mobilního operátora. Po teamových hrách byly rozděleny další ippony za individuální úspěchy (Amálka, Adriana, Fanda, Ondra, Zuzka). Do večerky budou probíhat společenské hry.
Venku se z oblak stále sype sníh a my i děti tak trochu doufáme, že zde zapadneme a v pátek nebudeme moct jet domů.
Den 3. (13. 2. 2020)
Včerejší večerní zábava byla završena bohatým hodokvasem. Luboš, který dovčera tesknil po své funkci šéfkuchaře se specializací na hemenex, se konečně dostal k plotně a roztočil svůj tanec pánví. Srdnatě mu sekundovala Jiřina u toustovače a Ilona, která vydávala lívance zbylé od večeře. Protože v době budíčku bylo v naší megaložnici i přilehlých komnatách hrobové ticho, ujal se role trubače Karel. Samotné otevření dveří do tělocvičny znělo jako dělová salva. Na naše spáče však neměla žádný vliv. Poučen filmem Pupendo Karel hlasitě zvolal: „Vstávejte smraďoši, za půl hodiny vám zvoní budík“. I tato replika však zůstala bez odezvy. Až po malé prodlevě vystrčily ze svého vigvamu hlavy dvě surikaty. Karel přidal na hlase a v našem mraveništi se to zvolna začalo hemžit.
Po ranní hygieně jsme vyrazili na snídani, po které jsme zahájili dopolední trénink. Zopakovali jsme probírané techniky tak, aby si je všichni zautomatizovali. Borci již byli opravdu unaveni a tak jsme je na závěr tréninku rozdělili na malé a velké a zahráli si hru na vlky.
Na oběd jsme, stejně jako včera, vyrazili již s baťůžky zabalenými do bazénu a po té spěchali na autobusovou zastávku, abychom si místo lyžování opět užili sušický aquapark. V jídelně zůstal zapomenut jen jediný baťůžek, pro který jsme naštěstí stihli zaběhnout před odjezdem autobusu. V aquaparku si Karel s Lubošem místy připadali jako u rybníka, kde všichni koupou své pejsky. Starší borci sice předváděli všemožné backflipy, ale pořádnou šipku do vody neuměl skočit ani jeden. Vypadalo to spíše jako závody kokršpanělů ve skoku do hlubin. Proto jsme zvolili jinou disciplínu: Kdo přeplave 25 m bazén pod vodou, dostane 5 ipponů. Zvítězili Ben s Dominikem. Odchodem z bazénu bez dvou zapomenutých baťůžků jsme dnešní skóre příliš nevylepšili.
Po návratu do Hartmanic jsme začali připravovat večerní kasino. Počet získaných ipponů mohli borci ještě navýšit při dovednostních, ale i hazardních hrách. Po přípravě jsme odešli na řízek s bramborem. Následoval rej, který by nám záviděli i v Las Vegas, zakončený dražbou sladkých odměn. Bylo dost zbohatlíků i začínajících bezdomovců. Momentálně probíhá příprava na poslední kanadskou noc. Pokud dá zítra Sabina pokoj, dorazíme na berounské nádraží rychlíkem R769 Berounka v 16:06.
Den 4. (14. 2. 2020)
Ranní trénink proběhl ve znamení teamových her: „Předveď co nikdo jiný nedokáže“ a „Převez team přes vodu“. Následoval oběd ke kterému byla svíčková s knedlíkem a cesta domů. Cestu domů jsme tentokrát zvládli bez mimořádných událostí. Loučí se trenéři Ilona, Karel, Luboš a Pavel, zdravotnice Jiřina a z redakce večerního zpravodajství naši stálí redaktoři Kýbl a Dýně.
Další výjezdní akce a fotogalerie ke stažení
- Další výjezdní akcí budou Kola s judem 2020 v termínu 7. – 10. května.
- Archiv fotografií ze soustředění Hory s judem 2020.
